iwett
Member
- Členem od
- 29/3/23
- Zprávy
- 43
- Body
- 8
Dobrý den,
dnes se řeší autismus hlavně v péči o naše děti ve školním věku, kdy naši autisti mají tendence vyrušovat při vyučování, chovají se jistým způsobem asociálně a nepřiměřeně a některé relativně běžné věci nebo situace jsou pro nemyslitelné. Jejich slovník je často hrubý, a emoční inteligence je nulová. Obecně s emocemi vůbec pracovat neumí a nejsou schopni vnímat, že jejich jednání způsobilo někomu jinému nepříjemnost nebo špatný pocit.
Jenže autismus se týká jenom dětí. Zpravidla u dětí s autismem najdeme nějakého rodiče s podobnou diagnózou. jenom se to v minulosti tolik neřešilo a nediagnostikovalo. Vůbec neexistovali léky na snížení aktivity a zpomalení takového jejich hrrr efektu.
Nemám diagnózu, jenom má malou zkušenost. Jeden z mých partnerů, se kterými jsem žila byl podle mě typický autista. Vyhýbal se za každou cenu přímé konfrontaci, nedíval se mi do očí, když mi něco říkal, koukal do ztracena, do prázdna, byl hyperaktivní, furt něco řešil a těkal z jednoho do druhého. Byl jako motorová myš, až do poslední chvíle před usnutím. Měl své zajeté rituály, ze kterých se nebyl ochoten odchýlit. Nedokázal vnímat moji emoční rovinu, kdy mi ublížil, kdy mě ranil, kdy mě potěšil nebo v jakých situacích se cítím dobře. Když jsem mluvila o něčem citlivém, on se zpravidla tvářil že tam není. Jako by si řekl v hlavě zaklínadlo: "Mlha přede mnou, mlha za mnou" a vypnul výraz v obličeji. Sám asi nic necítil, vybudoval si. Jakousi krustu na těle, nebo krunýř, v konfliktních situacích toho vydržel. Lidi m i nadávali vyčítali a s ním to ani nehlo. Prostě nic.
Myslím si, že takový lidi to nejde naučit, že se moc nemůžou posunout. že jsou schopni mít někoho ráda, ale svým způsobem a můžeme je jenom přijmout.
Nevím, třeba má na to někdo odborný názor a podělí se o něj.
Iwett
dnes se řeší autismus hlavně v péči o naše děti ve školním věku, kdy naši autisti mají tendence vyrušovat při vyučování, chovají se jistým způsobem asociálně a nepřiměřeně a některé relativně běžné věci nebo situace jsou pro nemyslitelné. Jejich slovník je často hrubý, a emoční inteligence je nulová. Obecně s emocemi vůbec pracovat neumí a nejsou schopni vnímat, že jejich jednání způsobilo někomu jinému nepříjemnost nebo špatný pocit.
Jenže autismus se týká jenom dětí. Zpravidla u dětí s autismem najdeme nějakého rodiče s podobnou diagnózou. jenom se to v minulosti tolik neřešilo a nediagnostikovalo. Vůbec neexistovali léky na snížení aktivity a zpomalení takového jejich hrrr efektu.
Nemám diagnózu, jenom má malou zkušenost. Jeden z mých partnerů, se kterými jsem žila byl podle mě typický autista. Vyhýbal se za každou cenu přímé konfrontaci, nedíval se mi do očí, když mi něco říkal, koukal do ztracena, do prázdna, byl hyperaktivní, furt něco řešil a těkal z jednoho do druhého. Byl jako motorová myš, až do poslední chvíle před usnutím. Měl své zajeté rituály, ze kterých se nebyl ochoten odchýlit. Nedokázal vnímat moji emoční rovinu, kdy mi ublížil, kdy mě ranil, kdy mě potěšil nebo v jakých situacích se cítím dobře. Když jsem mluvila o něčem citlivém, on se zpravidla tvářil že tam není. Jako by si řekl v hlavě zaklínadlo: "Mlha přede mnou, mlha za mnou" a vypnul výraz v obličeji. Sám asi nic necítil, vybudoval si. Jakousi krustu na těle, nebo krunýř, v konfliktních situacích toho vydržel. Lidi m i nadávali vyčítali a s ním to ani nehlo. Prostě nic.
Myslím si, že takový lidi to nejde naučit, že se moc nemůžou posunout. že jsou schopni mít někoho ráda, ale svým způsobem a můžeme je jenom přijmout.
Nevím, třeba má na to někdo odborný názor a podělí se o něj.
Iwett