Dobrý den,
ADHD může být diagnostikováno u dospělých stejně jako u dětí. Skutečnost, že se o ADHD u dospělých nemluví tolik jako o ADHD u dětí, je pravděpodobně způsobena tím, že se v době jejich dětství tyto poruchy aktivně tolik neřešily. Poruchy chování s ADHD spojené, se tenkrát v dětství vykládaly jako zlobení, nesoustředěnost, nezájem. V té době to nebylo nastaveno tak, že by se těmto dětem mělo pomáhat vycházet vstříc, nebo že se jedná dokonce o určitou poruchu, nemoc a měly by mít speciální přístup nebo dokonce asistenta!
Mnoho lidí si neuvědomuje, že tato porucha (ADHD) může přetrvávat i v dospělosti. Většina dospělých ve zralém věku má ADHD nepozorovanou nebo nediagnostikovanou až do dospělosti. Ve chvíli, kdy člověku dojde, že má asi taky problém, není třeba hned sahat po medikaci.(i u dětí to je tak, že se medikace indikuje pouze v krajních případech). Doporučila bych krátké zastavení a zamyšlení jak vlastně funguju a co můžu sám změnit.
Na internetu je k nalezení mnoho odborných stránek, které se zabývají poruchami soustředění a poruchami chování u dětí a je u toho většinou cesta, co dělat, jak dětem pomoci, jak změnit návyky, a také vysvětlení, proč se takové věci dějí. Pro nás rodiče je většinou přirozené, že se staráme o děti, a řešíme jejich problémy např. v pedagogicko pedagogické poradně. Pokuste se doporučení, které jste slyšeli v poradně pro své děti aplikovat i na sebe. K poruše ADHD (a stejně tak ke všem dalším poruchám soustředění - dyslexie, dysgrafie, dysortografie. atd) existuje genetická predispozice. Tzn., že se ta daná porucha nemusí bezpodmínečně rozvinout u našich dětí, pokud ji máme sami, ale že se za určitých podmínek může aktivovat. Z toho plyne, že je dokonce velmi pravděpodobné, že pokud jsme nuceni řešit podobné poruchy u našich dětí, že se to týká nás samotných, minimálně jednoho z rodičů. Nedejbože, když se ta rodina potkala tak, že dítě má oba rodiče s nějakou poruchou chování nebo poruchou soustředění. To potom skoro není možné, aby bylo dítě klidné, soustředěné a všechno mu šlo hned napoprvé. Určitě je ale možné najít způsob, jak to doma dělat, aby si rozuměli, aby zvládli všechny potřebné činnosti a aby každý věděl, co od těch ostatních může očekávat a co je reálné po nich chtít.
Symptomy ADHD zahrnují potíže s pozorností, impulsivitou a hyperaktivitou. Často takoví lidé o sobě říkají, rychleji mluvím než myslím,... Podle toho, co píšete, Vaše chování odpovídá docela přesně symptomům ADHD a asi to víte. Najděte si doporučené techniky zvládání ADHD a pokuste se je začlenit do svého života. Když nebudete pociťovat viditelný posun a nebudete se cítit lépe, měla byste konzultovat tuto otázku s kvalifikovaným zdravotnickým pracovníkem, jako je lékař nebo psycholog nebo psychiatr.
Porucha ADHD se může projevovat různými způsoby a určitě má velký vliv na Vaši práci, způsob zvládání úkolů, komunikaci, míru aktivity a intenzitu Vašich činností, kterou sama popisuje. Nejdřív hrrr do toho a potom útlum, až to nakonec uplně vyšumí. Při takovém způsobu zpracování Vašich pracovních úkolů, se Vám musí nedodělaná práce hradit, musíte být pod tlakem a ve stresu, a díky těmto faktorům se Vaše možnosti soustředit se ještě snižují, můžete se cítit uzavřená ve svém malém kolečku, ze kterého nemáte cestu ven, a logicky se nemůžete cítit dobře.
Způsob naší práce v dospělosti je hodně dán zvyklostmi. Chcete-li nazvěte to jako zlozvyk, který se dá odstranit! Zaměřte se organizaci své práce, najděte slabá místa v procesu, která se opakují a zapracujte prostě na tom, abyste to neděla. Každý úkol má svoji prioritu, termín a čas na zpracování a jednotlivé úkoly na sebe navazují a souvisejí spolu.
Máte právo na to být spokojená a šťastná, i když jste pro někoho třeba potrkaná, rychlá, zbrklá, nepřesná,... hyperaktivní, nevím, jaké všechny přívlastky ještě slýcháte. Určitě můžete najít své řešení, způsob svoji práce posunout, oddělit aktivity, a rozdělit svůj den na intenzivní pracovní činnost v blocích, nějaký relax, pohyb, a zase práci. Musíte cítit určitě přetlak energie, kterou je třeba někam vypustit, nějak ji zužitkovat abyste našli klid na přemýšlení a rutinní kroky, které v práci musíte dělat.
Držím Vám palce a věřím Vám, že se budete posouvat. a budete se cítit lépe. Jsem si jistá že i Vy dojdete do fáze, že budete sama se sebou spokojená a dočkáte se uznání od Vašeho blízkého okolí, kolegů nebo nadřízených. Jen se o tom musíte pořád snažit a kroky dělat na vědomé úrovni. Všechno to půjde, věřte mi, vím o čem píšu.
Iveta Nejedlá,
Doktor.cz
