Dobrý den,
jsem ráda, že se na nás obracíte i v tolik obtížné situaci. Mezi námi je mnoho lidí s podobnými problémy, jen se většinou bojí je pojmenovat nebo sdělit blízkým. Chceme aby náš veřejný chat byl místem, kde si naše příběhy můžeme povyprávět, okomentovat nebo se třeba inspirovat.
obecně vzato vztah matky s dcerou je ten nejbližší možný, protože bez naší matky bychom na světě nebyli. Často bývá také velmi obtížný. Tím spíš, jestli Vaše matka byla v situaci, kdy Vás ve Vašich 8 letech opustila. Ve svém dětském věku jste jí to logicky musela vyčítat a vyčítala si to pravděpodobně i ona sama sobě.
Jste velmi silná a odvážná žena, když jste se rozhodla ji vyhledat ve svých 16 letech. Vedla Vás k tomu jistě potřeba poznat své kořeny a vnitřní snaha po smíření. Změnit takto narušený basální vztah s matkou a vytvořit s ní přátelský a láskyplný a osobní vztah může být cesta, ne vždy jednoduchá a rovná. Určitě se Vám může stát, že se ocitnete na mrtvém bodě nebo ve slepé uličce nebo v místě před horizontem, kdy nevidíte, kam to povede dál. Určitě se ale vyplatí udělat další krok, ať už bude jakýkoliv. Někam vás to posune, a tím myslím Vás jako osobu i Váš vztah.
Jak procházíme životem, tak se mění naše role, a jejich váha v našem životě. Pokud máte 2 malé děti, jste hlavně matka, předpokládám, že všechno ostatní je tak trochu za tím.
Ve věku Vaší matky, je novou rolí a příležitostí být babičkou. Často to bývá tak, že lidé v této rol prožívají nejšťastnější období svého života. Na vnoučata mají dostatek času, ještě mají energii být fyzicky aktivní a mají dost životních zkušeností, aby si dokázali užít všech malých okamžiků. Můžou tak pomáhat Vám provést ty malé dušičky dětstvím, dospíváním a životem.
Základem každého vztahu je komunikace. Otevřená diskuse s Vaší matkou by Vám měla oběma pomoci dojít k pochopení, odpuštění, ke smíření. I když to nebude třeba hned, rozhodně se vyplatí se o to neustále pokoušet. Pojmenovat své pocity, staré křivdy, uvolnit emoce, možná si poplakat. Rozhodně je důležité dát si vzájemně šanci a naději na budoucnost, kterou spolu můžete sdílet.
Pokud i přes své staré šrámy chcete, aby Vaše děti znali babičku a mohli spolu trávit čas, máte můj obdiv a přeji Vám abyste našla tu správnou cestu, která Vám to umožní.
Udělejte cokoliv Vás napadne, abyste získala pozornost Vaší maminky a abyste se všichni dokázali více dívat dopředu než zpátky. A i kdyby se stalo, že by to napoprvé nebo to pravé Čechové a moc jste se neposunuli, to nevadí. Udělejte něco jiného, nového. V této věci moc nemůžete udělat chybu. Každý krok Vás posune, a to je to nejdůležitější.
To, co jste všichni prožili, z Vás udělalo to, co nyní jste, jak se cítíte i jak žijete. Všichni jsme plní spousty myšlenek o tom, co si myslí ten druhý, co se asi stalo, a co ten druhý chce a nechce. Bohužel v praxi se často ukazuje, že se často ve své hlavě mýlíme, že je skutečnost jiná. Proto si to musíme vzájemně ukázat, pojmenovat to, sdělit. Určitě je správné říct, co bychom chtěli a jak bychom to chtěli. A to, že to nakonec dopadne trochu jinak, vůbec nemusí být na závadu.
To že každý posun může být kompromisem obou stran je přirozené a v pořádku. Důležitý je ten pohyb, ten vzájemné vnímání druhého a Vaše interakce. Vztahy se vyvíjí a mění. I velké rány může čas zacelit. Budete-li trpělivá, začne mít větší váhu to co se děje teď, jak se k sobě chováte, Vaše nové společné zážitky. Bude důležitější to, jaké emoce to teď přináší všem zúčastněným, než to co se stalo kdysi. Dejte si vzájemně šanci a naději.
To že svůj život sdílíme s někým, že někdo může být toho svědkem, teprve to nám dává blízkost a je to fyzickým důkazem naší existence.
Vnoučata starým lidem přinášejí radost jsou zdrojem štěstí a energie. Přeji Vám, aby na to přišla i Vaše matka a věřím, že se nenecháte odbýt, ani ranit, i kdyby to nějakou dobu trvalo tak jí ukážete možnou společnou cestu.
Iveta Nejedlá,
Doktor.cz
