Měli jsme příbuzný, kteří m měli doma dědu na dožití. Bylo to divný, všichni věděli, že doma čeká na smrt. ležel v posteli a bylo mu špatně. často si někoho volal k sobě, protože potřeboval srovnat nějaký nevím co, asi minulý křivdy. Když jsme byli na návštěvě, tak jen seděli všichni stolu a pokyvovali hlavou a říkali, je to náročné... Až tady jsem se zamyslela, jak by tomu dědovi asi bylo, když by nebyl doma s blízkýma, ale byl by v nemocnici a sám. Takhle to bylo asi pro něj lepší, ale každý to určitě nedá. Čekání na smrt, jak se to dá zjednodušit? A jde to zrychlit? A chce to ten člověk vůbec zrychlit. Těžké téma. Jana