Umírat doma?

[Janicka]

Měli jsme příbuzný, kteří m měli doma dědu na dožití. Bylo to divný, všichni věděli, že doma čeká na smrt. ležel v posteli a bylo mu špatně. často si někoho volal k sobě, protože potřeboval srovnat nějaký nevím co, asi minulý křivdy. Když jsme byli na návštěvě, tak jen seděli všichni stolu a pokyvovali hlavou a říkali, je to náročné... Až tady jsem se zamyslela, jak by tomu dědovi asi bylo, když by nebyl doma s blízkýma, ale byl by v nemocnici a sám. Takhle to bylo asi pro něj lepší, ale každý to určitě nedá. Čekání na smrt, jak se to dá zjednodušit? A jde to zrychlit? A chce to ten člověk vůbec zrychlit. Těžké téma. Jana

 

[iwett]

Těžké téma. Přesto já říkám ano. Pokud je to jenom trochu možné, tak radši doma s blízkými než ve sterilní í nemocnici v péči personálu. Smrt jako taková prý nebolí. Bolí fyzické pomalé umírání. Přesto si myslím, že nejtěžší je loučení s blízkými, smíření s Bohem a zpětné ohlédnutí za svým životem, co se povedlo, nepovedlo, komu jsem ublížil, kde jsem pomohl... jak jsem byl užitečný a co tu po mně zůstane. Proč jsem tu byl a co bylo mým úkolem. Co jsem se to tady měl naučit... přítomnost nejbližších může být užitečná, pro šachy zúčastněné. iwtt