Dobrý den, mám jednu kamarádku, která má krásné a skvělé holky, jen jsou trošku labilní a ve stresových situacích jsou momenty, které těžko nesou a hroutí se jí před očima. To se potom zavírají doma, nechtějí chodit ven, pláčou a bojí se vlastně toho, co mají dělat. Našla jim terapeutku, psycholožku, kterou pravidelně navštěvují. Neumím si představit, jak to probíhá, ale asi si to představuju tak, že s ní proberou to, co řeší, co je děsí a čeho se bojí, jaké mají pocity, co mají pocit, že nezvládají a ptají se na to, jak to mají řešit. Chodí tam pravidelně, sama paní doktorka určí další termín návštěvy a mají dohodu, že když by byla situace akutní, tak holky můžou samy říct, že ji potřebují. No a výsledek? Vypadají klidně, chodí s úsměvem (většinou) a já když jsem s kamarádkou tak už většinou řešíme jiná témata, než zhroucené, zlomené a nešťastné děti. V Americe chodí na terapie skoro každý, u nás se to dřív tak nedělalo, ale vidím to teď jako užitečné. Je to dnes rychlá a těžká doba. Všeho je moc a vyrovnat se s tím může být složité pro každého. Terapie nám pomáhá to všechno zpracovat a vybrat si úhel pohledu, ze kterého to chceme všechno vnímat. A není nic špatného na tom, že mají terapeuta. Jestli jim je takhle lépe a je to pro ně jednodušší, tak ať tam chodí.
Elena
Elena
Last edited: