iwett
Member
- Členem od
- 29/3/23
- Zprávy
- 43
- Body
- 8
Dobrý den,
založila jsem vlákno pro nás, kteří jsme se s cukrovkou už naučili žít. Já jsem diabetik 35 let. Všichni víme, co máme dělat, víme, jaké máme mít výsledky, známe rizika i průběh toho, když to nefunguje. V krizových situacích je na to každý z nás úplně sám a musí si nějak poradit. Může být fajn, se k tomu s odstupem vrátit a probrat to s někým kdo to zná a podobné věci musí řešit taky.
Byla doma kdy jsem sdílet domácnost s jiným dospělým diabetikem. Byla jsem v šoku, co dělá, jak reaguje, co jít, v jakém režimu funguje. Jak hodně pije, víno na litry a barvu piva podle nálady. Strašně se třeba divil, že jsem chtěla všude pít vodu. Měl tak trochu zkřivenou hubu a říkal, přece nebudeš pít jenom vodu? já to vůbec nechápala, co bych jako měla pít jiného? No prej džus, nebo minerálku, nebo limonádu, nebo pivo? řekla jsem jen děkuji nechci, vodu piju ráda, je nejlepší a opravdu zažene žízeň. Tekutiny s cukrem ze zásady nepiju, pokud ano tak výhradně účelově, když mám hypo, abych to rychle dorovnala. Nikdy by mě nenapadlo, že to někdo může mít jinak. Ok, může.
Píšu to tady proto, že je přirozené a normální, že k tomu každý přistupuje individuálně, tak trochu po svém. Jsou obecná pravidla a principy a každý diabetik je zná, a postupuje v reálných situacích tak nejlépe jak v tu chvíli dokáže, nebo podle svých zkušeností.
Když jsme byli malí, učili nás, že bychom měli mít před spaním druhou večeři. Dnes jsem nic podobného už dlouho neslyšela. Myslím, že jsme se všichni naučili využívat nové technologie. senzory jsou skvělý, říkala jsem, že bych těm klukům, co to vymysleli dala Nobelovu cenu. Když vidím co mi dělá glykemická křivka v noci tak o inzulínu a jídle před spaním přemýšlím jinak.
Mluvila jsem teď s kamarádkou a ta mi výprávěla, že ten senzor musela na pár dní sundat. Ne že by se to zanítilo a zlobilo to v oblasti vpichu, ale blbla kolem toho hlavou. Když vidíme vysokou glykemii, víme, že má být nízká, tak přidáme inzulín a řešíme proč byla vysoká. Čím víc toho vidíme, tím víc jsme aktivní. Ona se dostala do fáze, že měla denně 2-3 hypa, protože byla aktivní prostě moc. Pořád je to tak, že po hypu je to prostě vysoký, ne dlouho, ale ano a je vlastně těžké nepřidávat hromady inzulínu, když víme, že to vysoké být nemá. Když jsme byli malí a učili nás základní pravidla a nebyly ještě senzory, tak se říkalo: "Po hypo se to neměří". Víme, že to je vysoké, ale neměříme to, aby to mohlo samo zase přiměřeně a pomalu klesnout. Takže i když to známe a máme to dlouho, tím myslím cukrovku, pořád máme co řešit. Každý to dělá asi trochu jinak a tady si to můžeme nasdílet a normálně to probrat.
Sladký život i bez cukru, iwtt
založila jsem vlákno pro nás, kteří jsme se s cukrovkou už naučili žít. Já jsem diabetik 35 let. Všichni víme, co máme dělat, víme, jaké máme mít výsledky, známe rizika i průběh toho, když to nefunguje. V krizových situacích je na to každý z nás úplně sám a musí si nějak poradit. Může být fajn, se k tomu s odstupem vrátit a probrat to s někým kdo to zná a podobné věci musí řešit taky.
Byla doma kdy jsem sdílet domácnost s jiným dospělým diabetikem. Byla jsem v šoku, co dělá, jak reaguje, co jít, v jakém režimu funguje. Jak hodně pije, víno na litry a barvu piva podle nálady. Strašně se třeba divil, že jsem chtěla všude pít vodu. Měl tak trochu zkřivenou hubu a říkal, přece nebudeš pít jenom vodu? já to vůbec nechápala, co bych jako měla pít jiného? No prej džus, nebo minerálku, nebo limonádu, nebo pivo? řekla jsem jen děkuji nechci, vodu piju ráda, je nejlepší a opravdu zažene žízeň. Tekutiny s cukrem ze zásady nepiju, pokud ano tak výhradně účelově, když mám hypo, abych to rychle dorovnala. Nikdy by mě nenapadlo, že to někdo může mít jinak. Ok, může.
Píšu to tady proto, že je přirozené a normální, že k tomu každý přistupuje individuálně, tak trochu po svém. Jsou obecná pravidla a principy a každý diabetik je zná, a postupuje v reálných situacích tak nejlépe jak v tu chvíli dokáže, nebo podle svých zkušeností.
Když jsme byli malí, učili nás, že bychom měli mít před spaním druhou večeři. Dnes jsem nic podobného už dlouho neslyšela. Myslím, že jsme se všichni naučili využívat nové technologie. senzory jsou skvělý, říkala jsem, že bych těm klukům, co to vymysleli dala Nobelovu cenu. Když vidím co mi dělá glykemická křivka v noci tak o inzulínu a jídle před spaním přemýšlím jinak.
Mluvila jsem teď s kamarádkou a ta mi výprávěla, že ten senzor musela na pár dní sundat. Ne že by se to zanítilo a zlobilo to v oblasti vpichu, ale blbla kolem toho hlavou. Když vidíme vysokou glykemii, víme, že má být nízká, tak přidáme inzulín a řešíme proč byla vysoká. Čím víc toho vidíme, tím víc jsme aktivní. Ona se dostala do fáze, že měla denně 2-3 hypa, protože byla aktivní prostě moc. Pořád je to tak, že po hypu je to prostě vysoký, ne dlouho, ale ano a je vlastně těžké nepřidávat hromady inzulínu, když víme, že to vysoké být nemá. Když jsme byli malí a učili nás základní pravidla a nebyly ještě senzory, tak se říkalo: "Po hypo se to neměří". Víme, že to je vysoké, ale neměříme to, aby to mohlo samo zase přiměřeně a pomalu klesnout. Takže i když to známe a máme to dlouho, tím myslím cukrovku, pořád máme co řešit. Každý to dělá asi trochu jinak a tady si to můžeme nasdílet a normálně to probrat.
Sladký život i bez cukru, iwtt
Last edited: